Jedná se o nový postup, který jsem osobně otestoval na vlastních napadených hnízdech, viz. tento a tento článek.
Postup nákazy v úlu
Po průniku do úlu samička melittobie pronikne do kokonu, kde se začne krmit a klást vajíčka. Z prvních cca 30 vajíček se rychle vyvinou další samičky se zakrnělými křídly, které se vylíhnou někdy už za 10 dní a pomáhají matce s napadáním dalších kokonů a kladením vajíček. Z dalších vajíček se cca 13 dnech začínají líhnout letu schopné samičky, které se snaží opustit úl. Napadení kokonů není zřejmé až do pozdějších fází, kdy dochází k masivnímu líhnutí samiček, které zamoří prostor úlu. Samičky, kterým se nepodaří opustit úl do 4 dnů, pokračují v napadání zdravých kokonů.
Vnější projevy nákazy
Nákaza je po většinu doby skrytá, odhalení je možné až po vylíhnutí prvních letu schopných samiček, nejprve se začnou objevovat v hnízdní dutině, poté se začnou vyskytovat ve výstelce, až ve finální fázi dojde k jejich kumulaci na povrchu výstelky. Při značném napadení začnou vylézat škvírami a klapkou ven a je možné vidět je na povrchu úlku a klapky.
Postup při napadení
Při zjištění nákazy je potřeba okamžitě „zapečetit“ úl, aby se melittobie nedostávaly do okolního prostoru. Veškeré další operace provádíme v zatemněné místnosti, při červeném světle, za kterého melittobie nelétají!
Pro ošetření potřebujeme:
- červené světlo (návod na výrobu z červených LED světel)
- skleněná láhev (zavařovačka) o objemu alespoň 1l (ideální doplnit trychtýřem z uříznutého vršku PET lahve, kterým propadnou dovnitř ale nevyletí ven).
- včelařská výchytka (alternativně lze použít větší pinzetu s gumou na konci, nebo lžíci)
- ochranné rukavice, ideálně včelařské
- rouška, nebo respirátor přes ústa
- jemné nůžky (nůžky z manikůry)
- žiletka
- čistý čmelín s novou výstelkou, v případě absence druhého čmelínu je potřeba původní velice důkladně vyčistit, především chodbičky, škvíry, rohy apod., při absenci čisté výstelky lze část původní výstelky použít po důkladné sanitaci v kastrolu v klasické troubě při teplotě 100 – 120°C po dobu alespoň 40 minut – nový čistý úl a výstelku nikdy nemáme ve stejné místnosti, jako úl napadený!
- cukerný roztok (fruktóza, obyčejný bílý kuchyňský cukr, voda v poměru 2:1:2) v PET víčku se smotkem vaty
- ideálně i PET víčko se zmraženým pylem dříve posbíraným z klapky
Krok č.1: vychytání čmeláků
V zatemněné místnosti postupně vyndaváme čmeláky a dáváme je do skleněné láhve, dáváme si pozor, abychom čmeláky nebrali s kusy výstelky, která může obsahovat samičky melittobie. Výstelku z hnízda odebíráme do kýblu k následné likvidaci. Postupně se dostáváme ke stropu hnízdní dutiny, ten musíme opatrně natrhnout, případně nastřihnout. Vybereme čmeláky z vnitřku hnízda, především mladé matky a samečci se mohou úspěšně schovávat. Hnízdo s částí výstelky pak vyjmeme na velkou plochu na které mohou být dobře viditelné melittobie lezoucí pryč a po plném rozevření hnízdní dutiny vylovíme poslední čmeláky.
Krok č.2: extrakce larev a kladení
Melittobie jsou efektivní v likvidaci kokonů, ale larvy před zakuklením ignorují, nejsou pro ně stravitelné. Z voskového díla žiletkou opatrně odřízneme. Na modelovém obrázku hnízda skalních vidíme kladení (malé hnědé kuličky na kokonech) a smotky larev bez kokonů, které z hnízda musíme žiletkou odebrat.
Krok č.3: sanitace zbytku hnízda a úlu
Kokony jsou pravděpodobně infikované, v případě, že některé kokony vypadají zdravě, nebo těsně před líhnutím, můžeme tyto oddělit a dát ideálně po menších částech do skleniček, nebo zkumavek. Pak musíme alespoň 2x denně kontrolovat zda se narodí čmelák či melittobie. Celková sanitace zbytku hnízda lze provést prolitím vařící vodou, nebo alkoholem. Čmelín je potřeba důkladně vyčistit a sanitovat vařící vodou, horkovzdušnou pistolí či biolitem (v tomto případě pak nelze opět obsadit čmeláky).
Krok č.4: umístění čmeláků do nového úlu
V případě velkého promoření hnízda melittobií existuje riziko přenosu některých jedinců v srsti čmeláků. V takovém případě je lepší čmeláky na pár hodin umístit například do akvária, nebo krabice s roštem, skrz který čmeláci nepropadnou a pod kterým v hloubce alespoň 3 cm je deska natřená lepem. Čmeláci pohybem melittobie setřesou a ty se pak přilepí na dno.
Odříznuté larvy a kladení z hnízda důkladně prohlédneme za denního světla, zda se na nich nevyskytuje nějaký jedinec melittobie. V čisté výstelce vytvoříme důlek do kterého uložíme larvy a na ně kladení. Ideálně přidáme PET víčko s pylem, dutinu zakryjeme výstelkou a vysypeme čmeláky. PET víčko s cukerným roztokem lze umístit na povrch výstelky, tak aby bylo možné jej snadno doplňovat.
Krok č. 5: umístění úlku na nové stanoviště
Lze očekávat, že zdroj nákazy bude někde v blízkosti úlku, je tedy lepší úlek umístit na nové stanoviště, případně odstranit možné zdroje nákazy ze kterých se může melittobie šířit (hmyzí domky, domky pro samotářky) do vzdálenosti přes 30 metrů od úlku. Větrací otvor by měl být vybavený lepovou pastí a úlek by měl dobře těsnit. Stěny úlu by měly být prosté škvír a stříška by měla doléhat bez nerovností a bez těsnění, skrz které se může melittobie prokousat.
Krok č.6: pravidelné kontroly
Dokud nedojde k zakukleních larev v novém úlu, nehrozí opětovné napadení. První týden tedy není třeba hnízdo kontrolovat, pouze doplňujeme každý den cukerný roztok, aby čmeláci mohli rychleji obnovit voskové dílo (vytvořit voskové džbánky). Po týdnu bychom měli vnitřek hnízda kontrolovat každé 3-4 dny. Jakmile dojde k zakuklení prvního kokonu běží lhůta 10 dnů po které se nemohou narodit nové melittobie. Po této lhůtě musíme hnízdo opět kontrolovat každé 3-4 dny. Jakékoliv kokony, které se neotevřou do 14 dnů mohou být známkou opětovného napadení.
